záhady a paranormální jevy

Stránky tvořeny pro Windows Explorer (Všechny verze)

Konspirace, teorie

Tajné projekty II.

V současnosti známé programy, které se zaobírají cestami časoprostorem, přirozeně byly a jsou prováděny s nejvyšším utajením. Filadelfský experiment původně označován, měl status...

V současnosti známé programy, které se zaobírají cestami časoprostorem, přirozeně byly a jsou prováděny s nejvyšším utajením. Filadelfský experiment původně označován, měl status...

    V současnosti známé programy, které se zaobírají cestami časoprostorem, přirozeně byly a jsou prováděny s nejvyšším utajením. Samy o sobě jsou nesmírně složité, ale při jejich potvrzení hrají svou úlohu další potíže. Na nich zúčastněný personál se podle svědeckých výpovědí podrobil vymývání mozků a získal naprosto novou totožnost. Je toho známo jen málo, ale i to málo je jen obtížně pochopitelné, protože je odpovídajícím způsobem komplikované. Jedná se o dlouhý příběh, jehož podstatné detaily vešly ve známost jen díky náhodným událostem.

    Existují však obsáhlé publikace, v nichž někteří přímí účastníci vypovídají o těchto projektech; ve zkratce se o některých zmíním.

    Především se prostě a bez příkras soustředím na výpovědi svědků. Půjde o tvrzení, jejichž pravdivost nemohu ověřit. Přesto se však v působivém množství podrobných informací natolik shodují, že hrubé zfalšování věcného obsahu mi připadá nanejvýš nepravděpodobné. Fantastické dějiny experimentů nás zavádějí zpět až na začátek této knihy, tedy do roku 1943 -k záhadnému experimentu Filadelfie. Určitě si ještě vzpomínáte: torpédoborec USS Eldridge měl být radarově zneviditelněn tím, že byl kompletně zahalen do „magnetické láhve". Tento test byl v podstatě dokonalým předchůdcem maskovacích technologií dnes známých jako Stealth. Projekt „Rainbow", jak byl vlastně Filadelfský experiment původně označován, měl status přísně tajné operace a jeho posláním bylo přispět k tomu, aby byla ukončena druhá světová válka pomocí techniky, jež byla nesrovnatelně vyspělejší než technika nepřítele. Eldridge skutečně zmizel z radarové obrazovky, když byl magnetický obal aktivován. Ale stalo se mnohem více: loď byla neviditelná, a dokonce fyzicky zmizela z časoprostorového kontinua! Rozplynula se a znovu se materializovala až v několik set mil vzdáleném Norfolku (Virginie).

    Výpovědi o tomto experimentu jednohlasně vypovídají, že pokus byl z přírodovědeckého a technického hlediska dokonale úspěšný, ovšem pro posádku lodi přinesl katastrofální vedlejší účinky. Členové posádky byli vytrženi ze svého existenciálního časoprostorového pevného bodu. Když se loď znovu zhmotnila, jejich těla zčásti splynula s ocelovými strukturami Eldridge. Už v přípravné fázi tohoto projektu byly vysloveny vážné pochybnosti, zda pokus skutečně proběhne podle plánu. Na experimentu se podílely renomované osobnosti světového výzkumu. První teoretické základy vytvořil německý matematik David Hilbert už v roce 1912. Po něm pojmenované „Hubertovy prostory" se staly východiskem pro studium nových matematicko-fyzikálních struktur v časoprostoru. Hilbert se v roce 1926 sešel s geniálním matematikem Johnem von Neumannem, Němcem maďarského původu, jedním z průkopníků počítačové techniky, jenž dokázal i nejsložitější vzorce a teorie realizovat a pozoruhodně prakticky aplikovat. Projektu se zúčastnil i Nikola Tesla, o němž dnes etablovaná věda téměř zarytě mlčí, a svým dílem k němu prý přispěl i Albert Einstein svými výzkumy jednotné teorie pole.

    Badatelská elita se sešla v americkém Princetonu, kde byl v roce 1933 za účasti Einsteina založen legendární Institute for Advanced Study. Je zajímavé, jak byl zdůrazněn do budoucnosti orientovaný charakter tohoto institutu: Institut pro pokročilé studie! Tesla, jenž byl formálně ředitelem této instituce, si s von Neumannem nijak zvlášť nerozuměli. Především v jednom bodě zastávali naprosto odlišná stanoviska. Tesla neskrýval obavy, že pro posádku může experiment znamenat příliš velkou fyzickou zátěž, a proto žádal o více času na testy, zatímco von Neumann naléhal na jejich co nejrychlejší provedení.

    Když Tesla v březnu 1942 z programu odstoupil, stal se von Neumann novým šéfem. Provedení pokusu bylo od této chvíle neodvratné. Po tragickém výsledku testu z 12. srpna 1943 byl tým projektu „Rainbow" rozpuštěn a dr. von Neumann přešel do projektu Manhattan, výzkumu zaměřeného na tajnou konstrukci první atomové bomby. Celý příběh tím ovšem ani zdaleka neskončil.

    Koncem čtyřicátých let se znovu objevil velký zájem o události z roku 1943, čímž se o projektu „Rainbow" začalo znovu diskutovat. Dr. von Neumann a členové jeho skupiny byli povoláni, aby dodatečně zjistili, co se tehdy skutečně stalo a proč se experiment vymkl kontrole. Všechno přece fungovalo dokonce mnohem lépe, než se obecně očekávalo, avšak lidé na palubě Eldridge se stali nechtěnými obětmi. Tak byl původní „Rainbow" připojen k projektu na kontrolu počasí („Phoenix"), aby byla nalezena odpověď. Hlavní centrálou nově vytyčeného výzkumu byly brook-havenské laboratoře na Long Islandu, protáhlém ostrově přímo před New Yorkem. Von Neumann dospěl po dlouholetých výzkumech k zajímavému objevu.

    Chyba z roku 1943 spočívala v tom, že členové posádky Eldridge byli zbaveni fixního časového bodu, když byli vrženi do časoprostoru. Tím bylo narušeno jakékoli spojení se známým univerzem a známou realitou. Podle nového řešení se takovy fixní bod měl uměle zvenčí generovat. Externí orientační značka měla každému člověku, který se nacházel v magnetické „láhvi", zprostředkovat virtuálně a subjektivně dojem nepřetržitého plynutí času. Vše směřovalo k tomu, aby se naplnil v podstatě egyptský ideál ovládnutí ducha. Jinými slovy, šlo o kontrolu myšlenek prostřednictvím určitých elektromagnetických vln.

    Americkému Kongresu připadaly tyto experimenty nezvyklé, a proto se v roce 1969 rozhodl, že je zastaví. Armáda na to nahlížela zcela odlišně. No jistě, kdo by nechtěl svého nepřítele mentálně ovlivňovat! Nový start projektu byl zpečetěn spoluprací s americkou armádou. Lidé z brookhavenské laboratoře na Long Islandu tentokrát využili co nejodlehlejší místo, aby mohli pokračovat ve svých stále více utajovaných výzkumech. Pro armádu to nebyl žádný velký problém a kromě toho byla spokojena s tím, že nadále nemusela tuto akci, jíž se začalo říkat „Phoenix II", sanovat z vlastních finančních prostředků. Není známo, odkud brook-havenská skupina čerpala peníze. Preston Nichols, účastník projektu, jenž svůj podíl na něm objevoval po podstoupeném vymývání mozku jen postupně a spíše náhodně, se domnívá, že hlavní úlohu ve financování hrály peníze nacistů.

( z knihy Hvězdné spiknutí od Andreasa von Rétyi )

Na pokračování...

Související články:
Tajné projekty I.
Tajné projekty II.
Tajné projekty III.

Zdroj: http://tajomstva.org

Administrátor


 


Žádné komentáře
 
Copyright © 2006 - 2009 paranormal.nolimit.cz