záhady a paranormální jevy

Stránky tvořeny pro Windows Explorer (Všechny verze)

Poutní, tajemná místa

Noutonice - Dušičky 2008

Zdravíme všechny přátele tajemna, hřbitůvku v Noutonicích a věrné čtenáře. Byla další průzkumná výprava, která se odehrála v sobotu 1. listopadu, tedy v předvečer „Dušiček“. Pro...

Zdravíme všechny přátele tajemna, hřbitůvku v Noutonicích a věrné čtenáře. Byla další průzkumná výprava, která se odehrála v sobotu 1. listopadu, tedy v předvečer „Dušiček“. Pro...

Více viz příběh: Strašidelný hřbitov

    Zdravíme všechny přátele tajemna, hřbitůvku v Noutonicích a věrné čtenáře. Velká omluva za poměrně dlouhou pauzu a nečinnost, ale parta výzkumníků se trochu rozrostla a sladit vše dohromady trvá déle. A také se přiznám, že vzhledem k jiným záležitostem jsem brzdila i já. Moc se omlouvám. CO NOVÉHO? Byla další průzkumná výprava, která se odehrála v sobotu 1. listopadu, tedy v předvečer „Dušiček“. Pro tentokrát se nás sešlo 8 lidí (Lea, Hawkey, Jana, Alef se synem Davidem a manželkou Martinou a Rommel se synem Martinem). Počasí nám přálo, s podivem bylo docela teplo a sucho, bez dušičkových dešťových slziček a větrného dechu listopadu. Nejdříve jsme se sešli ještě za světla s Hawkym, Janou, Rommelem a Martinem před hřbitůvkem, který jsme si prošli a zapálili svíčky u hrobky naší staré známé Hraběnky...

HAWKEY: 

 „Scházíme se tradičně na našem oblíbeném místě nedaleko kulaťáku. Po kávě vyrážíme do Noutonic na prohlídku ještě za denního světla. Během cesty se ozval Jirka, který se k nám i s Martinem připojí na hřbitůvku.

    První, co nám padne do oka, jsou nová vrata. Následujeme s Janou Leu k jejím rodinným hrobům, pomáháme jí s úpravou a tak v této chvíli splýváme s ostatními. Je tu zcela logicky docela "živo". Procházíme pak kolem sousoší s úlem, míjíme rodinnou hrobku Frenzlů, míříme do obávaného koutu vedle zazděného vchodu a končíme u náhrobního kamene hraběnky, kde zapalujeme svíčky.“…

LEA:
 Potom jsme si jeli ukrátit večer ke kávě a večeři a čekali na opozdilce Alefa, který dorazil později, ale za to nás mile překvapil svým doprovodem. Úplně prvně se na výpravě objevila sympatická manželka Martina se synem Davidem, kterého už dobře známe. Když jsme příjemně prodebatovali co nového, co se kde šustlo a komu se co stalo, když jsme svými hřbitovními historkami a poznámkami trošičku vyděsili servírku, sedli jsme do aut a jeli „pracovat“…

HAWKEY:

 „Nebudu znovu popisovat atmosféru hrobového ticha, sem tam přerušenou zvuky z okolí (projíždějícího auta, vzlétajícího či přistávajícího letadla, vracejícími se místními domů z hospůdky či zábavy, dopadem padajícího listí, či kapek jemného mrholení, případně i to, že vlivem vnitřního pnutí materiálu při velkém rozdílu teploty skleněných cylindrů a okolního chladného vzduchu při překročení kritické meze, dojde k jejich slyšitelnému prasknutí). Jsem tu znovu s partičkou bezva lidiček, které jsem díky tomuto příběhu poznal jen před více než dvěma lety, ale jsou z nás dobří přátelé, kterým připadne, že se znají odjakživa. Spojuje nás i ono "dänikenovské" – to si nevymyslíš, to musíš vidět a zažít (když už jsem zmínil svého oblíbence, neodpustím si další poznámku - kdo si myslí, že kdysi dávno zcela "primitivní" národy jednoduchými nástroji dokázali zcela přesně na setiny milimetru dokonale hladce opracovat mnohatunové kamenné bloky tak, že k sobě naprosto přesně lícují, s čímž by i nám dnes dostupné technologie měly docela problém, a ještě s nimi jen pomocí "primitivních" prostředků manipulovat, asi by si měl říct > zpátky na stromy < a vrátit školné a všechna vysvědčení i diplomy).

    V očích jedněch, kteří by sem snad ani neměli "chodit", jsme banda vystrašených, směšných pomatenců, v očích dalších odhodlaní dobrodruzi, kterým tak trošku je co závidět, a v očích těch nejzasvěcenějších možná banda ignorantů, kteří neví, s čím si zahrávají a čemu se vrhají v touze poodhalit tu roušku tajemna do náručí. (Připouštím, bylo by mi zcela určitě v této chvíli příjemnější být v náručí jiném ...). Ale teď jsem zde, abych se společně s ostatními plně věnoval tomu, co se bude a nebo i nebude dít a bez jakýchkoli příkras a popuštění uzdy fantazie, co nejpoctivěji případné zážitky popsal při zachování chladné hlavy a zdravého selského rozumu. Dušičky pocházejí z keltské mytologie, svátku Samhain, kterým Keltové začínali nový rok. Slavil se v podvečer 1. listopadu kdy věřili, že se tuto noc prolíná náš svět se světem mrtvých. Magičtější datum pro dnešní III. výpravu jsme si nemohli přát…
LEA:

Tím, že nás bylo 8, jsme se zasloužili o to, že i k blížící se půlnoci byl noutonický hřbitůvek všechno, jen ne strašidelný, varovný, tichý a dušičkový. Byly chvilky, kdy jsem měla pocit, že zde natáčí velkofilm Hollywood. :-))))) Blesky od foťáků se navíc odrážely od mramorových desek, takže výsledný efekt byl zdvojnásoben. Mnozí z Vás by byli zklamáni, ale já jsem se tam cítila velice dobře, neměla jsem totiž důvod se bát. Zatím…

    Alef s rodinou nás opustili dříve, měli nazpátek dlouhou cestu a co víc: adoptovali jednoho opozdilce ježka, který dostal jméno Nou-toníček. Takže jsme netrpělivě očekávali „Hodinu duchů“ už jen v 5členné sestavě…

    Už dávno zhaslo světlo z lamp, namířených na kostelík. Postupně začínají dohořívat některé svíčky na hrobech a Jana přiznala, že měla nějaký špatný pocit u hrobky Frenclů. Někdo z pánů slyšel nějaké hlasy z kouta hřbitova, ale jsme tam sami. Odbíjí půlnoc a my s nastraženými slechy posloucháme ticho, jemný větřík, vnímáme jemňounkou mlhu nad hřbitovem… A v tom to slyšíme… Šepot a snad kroky? Zdá se nám to, nebo ne??? Rommel byl statečný a šel po sluchu až k bráně, chvilku stál, pak se neskutečně rychle a tiše přemístil k nám se slovy: „Někdo jsem jde!“ Rozdělili jsme se na 2 skupinky. Jedna se schovala u hlavní cesty za jeden z náhrobků, druhá skupinka za roh kostelíka. Podle hlasů jsme usoudili, že se jedná o další výpravu několika lidí, ale pro změnu s pejskem. Hodně dlouho konkurence u vrat otálela, svítila přes plaňky baterkou, vyhrožovali psem, že ho pustí, ale vrata na hřbitov neotevřeli. Nakonec to vzdali a bez alespoň nakouknutí odcházeli silnicí směrem na Přílepy. Ještě za polem postávali, svítili baterkami, ale o kontakt s námi zřejmě nestáli. Usoudili jsme, že už nebude ani dobrodružství, ani legrace, takže jsme se rozhodli akci zakončit. Spořádaně jsme zavřeli nová vrata, usedli do vozů a vyrazili k domovům. Naše přátele s pejskem jsme pozdravili dálkovým světly na dobrou noc a tu též přeji i Vám, čtenářům. Příští výprava bude zcela jistě, tentokrát slibuji, že hlášení podáme včas (Lea, Hawkey, Jana, Alef, Martina, David, Rommel, Martin)......

    *Pozn: Fotek jsou mraky, postupně se zpracovávají - ty nejzajímavější budou zaslány administrátorovi.*

Články na podobné téma:

* Strašidelný hřbitov
*
Noutonický hřbitov
* Tajemství noutonického hřbitova..
*
Stíny noutonického hřbitova..

Poslední komentáře
07.06.2016 21:27:57: Budu se léčit sám s vámi nesouhlasit :-! půjčky bez doložení příjmu plzeň
07.06.2016 20:38:08: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Pojďme diskutovat. Napište mi PM, пообщаемся. :-P rych...
07.06.2016 19:33:30: STUDENT PAŠÁK :-) pujcky online slušovice
 
Copyright © 2006 - 2009 paranormal.nolimit.cz