záhady a paranormální jevy

Stránky tvořeny pro Windows Explorer (Všechny verze)

Expedice za tajemstvím

ÚPLNÉ ZATMĚNÍ SLUNCE V BAVORSKU

Zatmění slunce dnes už nepatří mezi záhady. Známe jeho příčinu a dokážeme vypočítat dobu a místo výskytu i průběh jevu, což ostatně pokud jde o první případ uměli už i staří Chaldejci. Přesto si tento úkaz zaslouží naši ...

Zdroj: www.zahady.cz

pozn. šéfredaktora: příspěvek byl psán r.1999:

Zatmění slunce dnes už nepatří mezi záhady. Známe jeho příčinu a dokážeme vypočítat dobu a místo výskytu i průběh jevu, což ostatně pokud jde o první případ uměli už i staří Chaldejci. Přesto si tento úkaz zaslouží naši pozornost, protože určitou spojitost se záhadami přece jen nelze popřít. Mám na mysli skutečnost, že Nostradamus ve svém čtyřverší, které se týká letošního roku hovoří o Velkém Králi Strachu jímž zřejmě myslel, alespoň podle mého názoru, právě letošní úplné zatmění slunce.

Využili jsme milého pozvání našich bavorských přátel z jedné malebné vsi nedaleko Mnichova a svou návštěvu jsme si naplánovali na dobu, která zahrnovala tento vzácný jev.

Ještě v pondělí, dva dny před zatměním, bylo nádherné jasné počasí, které jsme s našimi barovskými přáteli a dalšími přáteli z Francie využili k túrám po Alpách. Avšak druhý den se zatáhlo a téměř celé dopoledne pršelo. Ve středu ráno, v den zatmění, jsme s obavami sledovali zamračenou oblohu, a když se navíc ještě spustil prudký déšť, utěšovala nás alespoň naděje, že přeháňky zpravidla nemají dlouhého trvání. Před polednem jsme se vypravili na předem vybrané místo na mírném kopci u Germeringu s výhledem do údolí s panoramatem Alp v pozadí. Byli jsme vybaveni nezbytnými speciálními brýlemi, které zde byly běžně k dostání za několik málo marek stejně jako velké množství různých informačních materiálů. Měli jsme sebou pouze obyčejné fotoaparáty, protože naším úmyslem bylo sledovat tento krásný jev visuálně pouhým okem, a zejména vnímat celkovou atmosféru, změny v okolní přírodě a chování lidí i zvířat.

Bylo ještě dost času, a tak jsme se cestou zastavili v překrásném klášterním kostele ve Fürstenfeldu. Při prohlížení kostela se opět spustil prudký liják. Můj bavorský přítel nás upozornil, že kostel je obzvláště krásný za jasného počasí, kdy sluneční světlo proniká vitrážemi a ozařuje vnitřek chrámu. Velice jsme litovali, že nás nepříznivé počasí o tento zážitek ochudilo. S povzdechem jsem si z vystavených materiálů vybral brožurku s popisem kostela a vhodil do kasičky požadovaný obnos. Jakmile však poslední mince dopadla, v tu ránu jakoby zázrakem vysvitlo venku slunce a jeho světlo proniklo do vnitřku kostela, který se k úžasu nás všech nádherně rozzářil. Zůstali jsme stát jako přimražení a se zatajeným dechem jsme sledovali tu nevšední nádheru. Tato náhoda na nás učinila tak obrovský dojem a náš hostitel ji později při každé příležitosti neustále připomínal.

Dojeli jsme na místo, kde už podél silnice parkovala spousta aut. Mezi nimi jsme spatřili dokonce dvě nebo tři auta se značkou CZ. Lidé seděli na kempinkových stoličkách nebo jen tak postávali, jiní si na stativy připravovali fotoaparáty s teleobjektivem, a všichni s netrpělivým očekáváním vzhlíželi k ne zcela jasné obloze. Nálada však byla všeobecně velice družná a veselá, jak ostatně zdejší lidé dokáží být.

Bylo už po začátku částečného zatmění a slunce bylo stále skryto za mraky. Asi tři čtvrtě hodiny před úplným zatměním se obloha najednou zcela zatáhla a spustil se mimořádně prudký liják, který přinutil všechny přítomné, dychtivě očekávající vzácný jev, aby se skryli v autech. Jak náhle přeháňka začala tak stejně rychle přestala a všichni jsme s napětím sledovali ustupující mraky a od obzoru se šířící pruh modré oblohy. Už se znatelně zešeřilo, když začal mraky prosvítat sluneční kotouč, ze kterého byla už značná část zakryta měsícem. Denního světla rychle ubývalo a krajina se ponořovala do nezvyklého soumraku, v dáli se dokonce automaticky rozsvítila červená signální světla na mnichovské televisní věži. Slunce bylo nyní již ve značně velké mezeře mezi mraky a z jeho kotouče zbýval už jen úzký srpek, který se rychle zmenšoval. Nezvyklé vzezření oblohy místy doplňovala hrozivě vypadající šedá kupovitá oblačnost. Světla dále ubývalo a citelně se ochladilo.

Konečně na okraji měsíčního kotouče krátce zazářil poslední sluneční paprsek a slunce zmizelo docela. Kolem měsíčního disku vytryskla nádherná narůžovělá sluneční korona, poblíž zářila Venuše a objevily se i některé hvězdy. Místy se ozval sporadický jásot a zaznělo dokonce i několik téměř hysterických výkřiků, ale všechno rychle ustalo a lidé s úžasem sledovali nezvyklé a nádherné přírodní divadlo. Všude kolem nastalo zvláštní ticho. Krajina byla ponořena do nezvykle přízračného modravě šedavého soumraku, jen na obzoru zářily Alpy v jasném slunečním světle. V mysli mi náhle vytanul Jaroslav Ježek a jeho skladba "Tmavomodrý svět". Všechno to působilo skoro až strašidelně. Vzpomněl jsem si na své milé přátele doma v Čechách a velice jsem litoval, že zde tento jedinečný přírodní úkaz nemůžeme sledovat společně.

Zmocnil se mne zvláštní, těžko popsatelný pocit, zřejmě jakási atavistická vzpomínka zasutá kdesi hluboko v podvědomí vyplula na povrch a způsobila, že jsem se bezděky zachvěl. Na okamžik mi dokonce hlavou probleskla zcela nesmyslná iracionální myšlenka: co když to tak zůstane a slunce se už neobjeví...

Myslím, že jsem pochopil pocity pravěkého člověka, které měl při sledování úplného zatmění slunce. Životodárné slunce, které uctíval jako boha zápasilo s neznámou černou obludou a ta ho nakonec zcela pozřela. Nejspíše si přitom kladl otázky: Co máme dělat? Můžeme slunci nějak pomoci přemoct černou obludu? Co bude? Nastane konec světa?

Do reality mne vrátilo cvakání závěrek fotoaparátů přihlížejících diváků. Připadalo mi trochu komické, že někteří fotografovali zatmělé slunce pomocí blesku, i když si jsem vědom, že u aparátů určitých značek blesk vypnout nelze.

Po necelých dvou a půl minutách náhle na opačném kraji měsíčního kotouče vytryskl sluneční paprsek. Krajina se začala opět rychle prosvětlovat jako při svítání, jenom mnohem rychleji. Lidé ještě většinou ohromeně seděli nebo stáli a nebyli v první chvíli schopni vyjádřit své pocity. Stále čekali co bude dále, snad se to bude opakovat? Mnozí se už vzpamatovali z prvního ohromení a vyměňovali si své dojmy, a někteří si dokonce připíjeli přineseným vínem - snad z radosti, že to všechno dobře dopadlo a konec světa se nekonal.

Ještě nějaký čas jsme sledovali přibývající sluneční kotouč a potom jsme se pomalu připravovali k návratu. Přestože na obou krajích silnice parkovalo velké množství aut, nedocházelo k žádným zmatkům a všichni se rychle rozjeli. Bavorští řidiči jsou k sobě velice slušní a ohleduplní.

Úplné zatmění slunce skončilo a zbyly nám jen krásné vzpomínky na tento nádherný přírodní jev a na nepopsatelnou atmosféru, která ho doprovázela. Snad se podaří pár fotografií, které jsem při tom pořídil na barevný film Equicolor pomocí Minolty ALF, abych tak zachytil tyto prchavé okamžiky. Dozvuky zatmění jsme mohli ještě dlouho sledovat v bavorské televisi a v novinách, které přinášely různé zajímavé reportáže a informace. A pokud jde o Nostradama, nezbývá než čekat, zda se jeho proroctví splní.

Doma jsem dal hned vyvolat film - a jaké bylo mé zklamání. Film se vyvlékl z navíjecí cívky a všech 36 snímků jsem exponoval na jediné políčko, závada jaká se mi dosud nikdy nestala, protože film se do cívky zavádí ručně a vždy pečlivě ověřuji, zda je dobře uchycen! A tu mi po zádech přeběhl mráz: na začátek filmu jsem přece před naším odjezdem do Mnichova pořídil několik záběrů agrosymbolů, které se objevily u obce Trávník blízko Hradce Králové! Tyto agrosymboly byly sice podle všech známek falsifikáty, a na rozdíl od některých jiných osob nechci tyto skutečnosti dávat do souvislosti, hovořil bych pouze o velmi zajímavé náhodě. Ale přesto…

JUDr. Jiří Kult, nezávislý publicista

Žádné komentáře
 
Copyright © 2006 - 2009 paranormal.nolimit.cz